Publikované: 15.01.2024   Kategorie článku: Aktuality, Fotbal, Fotbalisti

Nakonec to vyšlo na dlouhých osm let, než zvedl nad hlavu nějakou trofej. Bylo to náročné období jak pro hráče, tak pro klub. Rosický byl nepříjemně zraněný a budování kádru Arsenalu brzdilo placení výstavby Emirates Stadium. Připustil někdy Arsene Wenger při prvních rozhovorech, že přesun na nový stadion bude znamenat přísné omezení výdajů na přestupy?

"Ne, to neřekl," říká Rosický. "Ale nakonec by to stejně nezměnilo můj názor. Chtěl jsem Arsenal a jenom Arsenal."

Tomáš Rosický hrál za tři kluby, Spartu Praha, Borussii Dortmund a Arsenal, do Sparty se vrátil v roce 2016, nejprve jako hráč a nyní jako sportovní ředitel – v této funkci působí už pět let.

Situace v klubu, kterou Rosický zdědil, připomíná Arsenal v letech po Wengerovi. "Rok před mým nástupem věděli vítězové české ligy, že půjdou rovnou do skupinové fáze Ligy mistrů," říká Rosický. "To je pro české kluby obrovská věc, takže Sparta hodně investovala do hráčů nad 30 let. Dostali dlouhé smlouvy a nevyšlo to."

"Rozdíl v platu mezi českými hráči a novými hráči byl poměrně velký. To způsobilo, že šatna byla nefunkční."

"Takže jsme úplně změnili strategii. Mnohem více jsme investovali do mladých hráčů. Snažili jsme se také více propojit s akademií, protože ta je velmi solidní. Snažili jsme se soustředit na sparťany v týmu, udržet to české jádro, protože jsme ztratili identitu."

Sparta Praha se nyní pod vedením Briana Priskeho prezentuje rychlým fotbalovým stylem, který chce míč, chce hrát zezadu a chce otevírat volné prostory po stranách hřiště. A byl to právě styl hry, který Rosického poprvé přilákal do Arsenalu. Zamiloval si fotbal Dennise Bergkampa, Patricka Vieiry a Thierryho Henryho z počátků kariéry Arséna Wengera.

Nejblíže k zisku titulu v Premier League byl Tomáš Rosický v sezóně 2007–08. "Mnohokrát jsem přemýšlel o tom, co mohlo být," říká. "Bylo to období, kdy jsem si fotbalovou stránku užíval nejvíce. Tým, který jsme měli, kvalitu, to, jak jsme na sebe navazovali, jak jsme hráli." A dodává, že se hráči mezi sebou přátelili až nadstandardně, takže cokoliv co se seběhlo na hřišti, to bylo také pro ně osobní. Hráči se chránili navzájem.

Během několika následujících let odešla řada hvězd. "Kdybychom vyhráli ligu, zůstalo by víc hráčů," říká Rosický. "Robin, Mathieu Flamini, Gilberto Silva, Gael Clichy, Cesc Fabregas. Kdybychom zůstali pohromadě, mohlo to být opravdu skvělé."

Tomáš Rosický a jeho zranění

O problémech s kolenem se dozvěděl při vítězství 3:0 ve Fulhamu v lednu 2008. "Cítil jsem, že něco není v pořádku, ale zápas jsem dohrál." Dalším mistrákem Arsenalu byl zápas FA Cupu proti Newcastlu. Tomáš Rosický stihl den předtím trénovat a Wenger ho nasadil. "Po deseti minutách, kdy jsem se pokusil o první sprint, jsem si uvědomil, že to nezvládnu," řekl.

Rosický si přetrhl vazy v koleni. "Pokusili se vazy znovu přišít, ale nepodařilo se to," vzpomíná. "Pořád jsem doufal v plnohodnotný trénink, ale pokaždé jsem nemohl sprintovat. Byl to neúspěch za neúspěchem."

Na toto období vzpomíná Tomáš Rosický s hořkostí v hlase. Rok 2008 byl tím rokem, kdy Gunners měli nakročeno k vítězství v Premier League, po sezoně se konalo mistrovství Evropy a Rosický byl kapitánem české reprezentace. "Chyběl sem. Najednou jsem se prostě nemohl vrátit. Když nevidíte světlo na konci tunelu, není to jednoduché. Spoléháte na rodinu, na lidi kolem sebe, ale i pro ně to bylo velmi těžké období. Chtějí vám pomoci, ale někdy chcete být sami, nechcete je do svých problémů zatahovat. A někdy se k nim chováte způsobem, který si nezaslouží."

Tápání a nejistota doktorů přiložila pod kotel defétistické nálady. "Vzpomínám si, jak mi jeden doktor řekl, že už možná nebudu hrát. Bylo mi 27 let a přicházel jsem do svých nejlepších fotbalových let. Byl jsem psychicky zničený. Všechno se mi rozmazalo, nepamatuji si ani okamžiky poté. Je to, jako by váš život končil, protože jste dělali to, co milujete, a najednou to možná dělat nebude moct."

Záchrana na Tomáše Rosického čekala v německém Augsburgu. Lékaři znovu operovali koleno, celé mu ho vyčistili. Když se probudil, měl nohu v přístroji, který ji neustále udržoval v pohybu. Cílem bylo nenechat koleno "zamrznout".

"Všechno to souvisí s mou minulostí," říká. "Začal jsem hrát velmi mladý. Když se podíváte na fotky, byl jsem malý, hubený – vážil jsem asi 60 kg – a hrál jsem proti mužům."

"Spousta týmů v Německu hrála s klasickou desítkou a byli zvyklí je dávat muž proti muži. Proti každému týmu jsem měl na sobě stopera, který nechtěl hrát, ani když měl míč. Po fotbalové stránce to bylo skvělé pro můj rozvoj, ale po fyzické stránce jsem dostal zabrat."

Rosický se po zranění v roce 2008 vrátil, ale už to nebyl starý dobrý Tomáš. Bylo mu 27 let a blížil se svému vrcholu. V první polovině sezony 2007/08 už vstřelil šest gólů v 18 zápasech Premier League.

"Dostal jsem se do bodu, kdy jsem se cítil nejlépe ve své kariéře," říká. "Vždycky jsem byl týmovým hráčem, ale cítil jsem, že jsem dost silný na to, abych zápasy rozhodoval sám."

"Když jsem se vrátil, už jsem ten pocit nikdy neměl."

Doba, kterou strávil mimo hřiště, mu však dala nový pohled na hru. "Dalo mi to jiný pohled na věc," říká. "Potom jsem hrál každý zápas, jako by byl můj poslední."

Tomáš Rosický si postupně v Arsenalu vybudoval výsadní postavení. A to jak sebevědomými a spolehlivými výkony na hřišti, tak loajalitou ke klubu, kterou nikdy neváhal projevit. "Vždycky jsem říkal, že neodejdu, dokud něco nevyhrajeme," říká.

Tomáš Rosický nastoupil jako náhradník do finále FA Cupu v roce 2014, které ukončilo dlouhé čekání klubu – i jeho – na trofej. "Měli jsme skvělou partu a s fanoušky jsme se spojili," říká. "To jsou momenty, na které se nezapomíná."

Stejně jako jeho spoluhráč Mikel Arteta se ke konci své hráčské kariéry zajímal o trenérství. Arsene Wenger mu nabídl práci v klubu, ale Tomáš Rosický chtěl ještě hrát."Vždycky jsem plánoval, že se do Sparty vrátím," říká."Bylo to o tom, že se kruh uzavře, že příběh skončí tam, kde začal."

Podle jeho slov však trenéřina měla příliš omezený obzor. Rosického začalo zajímat veškeré dění v klubu.

"Když jsem skončil kariéru, rok jsem působil jako poradce představenstva a předchozího sportovního ředitele. Bylo to roční přechodné období, které mi umožnilo sledovat a naučit se vše, co se děje – nejen na fotbalovém úseku, ale i v celém klubu."

Přechod nebyl vždy snadný. "Rychle jsem se naučil, že si musím od hráčů vytvořit odstup," říká. "Byli tam kluci, kteří byli mými spoluhráči, s nimiž jsem hrál za národní tým. Musel jsem jim teď říct: 'Už nejste dost dobří'. To je něco, co jsem si vůbec neužíval."

Jak už ve fotbale bývá, i ve Spartě přišly krize. "Nebylo to vždy jednoduché. Po mém třetím roce se tu lidé obrátili proti mně. Prohráli jsme finále poháru, došla trpělivost a fanoušci začali skandovat, že bych měl odejít.

"Šel jsem za majitelem a generálním ředitelem a řekl jsem: 'Jestli si myslíte, že je to tak nejlepší, skončím – protože strategii měnit nebudu. Myslím si totiž, že je správná'. Řekli mi, abych si našel nového trenéra a pokračoval." Priskeho jmenování bylo zlomové a Dánův úspěch rozbil stigma zahraničních trenérů, kteří v českém fotbale nemají výsledky.

Nabídky z jiných klubů

"Když jsem nastoupil na tento post, nikdy jsem neměl ambice dělat ho jinde než tady," říká Rosický. "Bylo to čistě o lásce ke klubu, kde jsem začínal. Ale to se vyvíjí. Měl jsem nabídku jít na pohovor do velkého klubu. Odmítl jsem, protože tady mám ještě hodně práce, ale trochu to změnilo mé myšlení."

Jak už geniální záložník ukázal v Arsenalu, Tomáš Rosický neodejde, dokud nedosáhne svého cíle. "Mám tady ještě nedokončenou práci," říká. "To je náš společný cíl: přivést Spartu zpět do Ligy mistrů."

Autor: Lukáš Svítil

Podobné články dle tagu: arsenal, rozhovor, tomáš rosický

Přidat komentář

Jméno a příjmení:

E-mail:

Váš komentář: