Juventus Turín neboli Stará dáma, jak se tomuto italskému velkoklubu také často přezdívá, patří mezi nejúspěšnější fotbalové týmy v historii fotbalu. Do dnešního dne dokázal nastřádat hned sedm desítek velkých fotbalových trofejí, z nichž na úvod zmiňme hned třicet osm vítězství v italské lize, či dvě prvenství v Lize Mistrů. Své domácí zápasy hraje na Juventus Stadium, stánku, který byl otevřený v roce 2011 a disponuje kapacitou pro čtyřicet jedna tisíc diváků. Ten pak nahradil předchozí stadion Delle Alpi, kde klub hrál nepřetržitě celých dvacet let. V tomto článku se podíváme do historie tohoto klubu, ale zmapujeme si i současnost. Taky si připomeneme slavné hráče, kteří ikonický černobílý dres v minulosti oblékali. Vítejte u průvodce po historii Juventusu Turín.
Juventus Turín byl založen již v roce 1899, což tedy čítá bezmála už sto čtyřicetiletou tradici. Během ní klub zažil velké úspěchy, ale i několik bolavých pádů, o čemž bude také později řeč. Když se však přesuneme na samý začátek putování, a to do již zmíněného roku 1899, musíme si říci něco o tom, jak Juventus Turín vlastně vznikl. To úzce souvisí s tehdejším ekonomickým vzestupem Turína jakožto města. Ještě v polovině sedmdesátých let 19. století byl totiž Turín poměrně malým městem, což se však záhy začalo měnit díky výstavbě velkého počtu továren. To přineslo nejenom velký příval obyvatel, kteří sem přicházeli za prací, ale i úspěšných obchodníků, kteří posléze Juventus Turín založili, a to pod tehdejšímu názvem Sport-Club Juventus. Pokud to chcete přesně, bylo to 1. listopadu. Mimochodem, slovo Juventus znamená v italštině „mládí,“ což může znít poměrně legračně, pakliže vezmeme v úvahu, že se klubu přezdívá Stará dáma. Serie A, neboli italské nejvyšší soutěže se Juventus účastní již od roku 1900. První vítězství zaznamenal v roce 1905. Ve dvacátých letech se do čela vlastnické struktury klubu dostala rodina Agnelli, která rovněž vlastnila i automobilku Fiat. Příliv financí pak klubu umožnil provést několik rekordních přestupů hráčů za obrovské částky. To Juventusu výrazně pomohlo při vzestupu mezi fotbalovou elitu.
Ve třicátých letech zažil Juventus první zlaté období, jelikož během této dekády získal hned pět ligových titulů, ale hlavně poskytl hned devět hráčů do italského národního týmu, který v roce 1934 vyhrál mistrovství světa. Záhy však přišel menší útlum ze slávy a na další titul si klub musel počkat až do padesátých let. V padesátých a šedesátých letech byl už Turín významným průmyslovým městem, což se ideálně skloubilo také s úspěchy místních klubů, kam přibyl vedle Juventus také třeba FC Turín. V té době už se zde začali prosazovat také zahraniční hráči, kteří také přispěli k jubilejnímu desátému ligovému titulu v roce 1958. Na konci dekády pak Juventus Turín získal svůj první double, tedy vítězství v lize i italském poháru v rámci jedné sezóny. Šedesátky opět přinesly výrazný útlum a pouze jeden ligový titul, aby se Stará dáma v plné síle vrátila v sedmdesátých letech, kdy přidala dalších pět mistrovských titulů i první evropské finále, a sice to v rámci Poháru mistrů evropských zemí, kde nestačila na nizozemský Ajax. V roce 1985 už však slavila vítězství, když v posledním utkání přetlačila Liverpool 1:0 po gólu z penalty, kterou proměnil Michel Platini. V devadesátých letech stojí za zmínku hlavně fakt, že v sezóně 1995/1996 přišlo druhé velké evropské vítězství, a to v dnešní podobě Ligy Mistrů. V sezóně 1995/1996 ji Juventus vyhrál, když ve finále vrátil Ajaxu předchozí porážku a udolal ho v penaltovém rozstřelu.
Na počátku jednadvacátého století propukl v italském fotbalu obrovský skandál, který vedl až k přeřazení Juventusu do druhé ligy a odebrání dvou mistrovských titulů z let 2004-2006. Juventus Turín byl usvědčen z korupce týkající se uplácení rozhodčích při manipulaci s výsledky. Součástí trestu byl i zákaz startu klubu v Lize Mistrů a bodový odečet i v Sérii B, který se však z původních třiceti bodů smrskl na devět, což turínský klub dokázal vcelku rychle stáhnout. V soutěži strávil jedinou sezónu a již tři kola před koncem si zajistil postup zpět do první ligy. Dopomohlo mu k tomu i to, že celá řada hráčů v čele s Pavlem Nedvědem zůstala v kádru i během působení v horší soutěži. Tato sezóna je mimochodem jediná, kterou Juventus Turín za celou svou historii neabsolvoval v elitní lize. De facto tak po čistě sportovních výsledcích nikdy nesestoupil.
To, proč hráči Juventusu dodnes hrají v černobílých pruhovaných dresech, má svou historii kupodivu v Anglii. Tamní klub, a sice Notts County, jeden z vůbec nejstarších fotbalových klubů na světě, v tom totiž sehrál významnou roli. Na začátku 20. století Juventus Turín hrál převážně v růžové, což tu a tam používá i dnes pro venkovní sady dresů, ale tehdy měl pouze jednu sadu, která se samozřejmě postupem času začala neustálým přepíráním ničit. Proto byl požádán jeden z hráčů týmu, shodou okolností Angličan, aby zajistil dresy nové. Ten poté přišel s replikami trikotu Notts County. Proto ostatně současný stadion Juventus otevíral utkáním právě s Notts County. Zápas mimochodem skončil remízou 1:1.
Jak už bylo řečeno, Juventus Turín patří mezi historicky nejúspěšnější fotbalové kluby. K tomuto postavení mu dopomáhá především dvaatřicet vítězství v domácí soutěži, ale i další významné trofeje. Konkrétně pak čtrnáctka vyhraných italských pohárů a devět superpohárů. Na evropské scéně dvě vítězství v Lize Mistrů a tři vítězství v Evropské lize. Juventus Turín je mimochodem také jediným klubem v Evropě, který během svého fungování ovládl všech šest evropských soutěžích, kterých se může kontinentální tým zúčastnit.
Po devíti sezónách v řadě, kdy Juventus na konci každé z nich oslavil mistrovský titul (2012-2020), nezažívá turínský klub nejlepší časy. V současné době je v hierarchii italských klubů až za oběma milánskými rivaly, ale třeba i sicilskou Neapolí, a to z několika zásadních důvodů. Tím prvním je přestavba současného kádru, což je proces, který pár sezón trvá i u těch největších klubů, ovšem podle všeho mají černobílí i větší potíže, jelikož jsou podezřelí z falšování přestupového účetnictví. Konkrétně pak měli v období mezi lety 2018-2020 vykazovat falešné zisky z přestupů hráčů a také přijímat protiprávní provize. V tuto chvíli stále probíhá vyšetřování, které však již vedlo v aktuální sezóně až k odpočtu patnácti bodů, které klub poslalo ligovou tabulkou až do zhruba její poloviny. Klub však postupně šplhá výše. Stejně tak bylo potrestáno několik členů představenstva klubu a mezi nimi i Pavel Nedvěd, který dostal několikaměsíční zákaz působení ve fotbalu. To je po roce 2006 a onoho velkého korupčního skandálu, kdy byl klub přeřazen do druhé ligy a navíc mu byly odebrány dva mistrovské tituly, hned druhým výrazným problémem za poslední dvě dekády. Dosud poslední ligový titul pak Juventus Turín zaznamenal v sezóně 2018-2019, přičemž reálně hrozí, že mu bude administrativně odebrán.
Žádná sláva to z pohledu klubu není ani na evropské scéně. Pravda, není to ale tak dávno, kdy Juventus hrál finále Ligy Mistrů, a to konkrétně v sezóně 2016/2017, kdy v Istanbulu podlehl Realu Madrid výsledkem 1:4. Dvakrát se v tomto zápase prosadil i Cristiano Ronaldo, který rok poté do Juventusu přestoupil. Obzvláště památné jsou pak jeho nůžky z další sezóny, kdy Real opět Juventus přehrál. Domácí fanoušci tento nádherný gól mimochodem ocenili potleskem, což byl silný projev respektu a uznání úchvatných schopností této portugalské superstar. Dost možná i proto si CR7 zvolil Juventus jako svou další fotbalovou destinaci. Od této doby už však Juventus v Evropě výraznou stopu nezanechal a v posledních ročnících pravidelně vypadával již v osmifinále, aby se letos nedokázal vůbec kvalifikovat ze skupiny, nicméně v Evropské lize je stále ve hře.
Co se týče stávajícího kádru. V současnosti je patrně největší hvězdou týmu argentinský křídelník Angel Di Mária, který se sem přesunul před sezónou 2022/2023 po mnohaletém působení na jiných prestižních evropských adresách, jako jsou Real Madrid, Manchester United či Paris Saint Germain, kde také zanechal největší stopu. Nicméně, v kádru je třeba i Dušan Vlahovič, elitní útočník, nebo Paul Pogba, skvělý francouzský záložník. Kapitánem mužstva je pak Leonardo Bonucci, stoper. Trenérem Ital Massimilliano Allegri.
Během přeslavné historie turínského Juventusu obléklo jeho dres obrovské množství těch nejkvalitnějších fotbalistů vůbec. Namátkou zmiňme třeba Zinedina Zidana, Cristiana Ronalda, či Alessandra del Pierra, Zlatana Ibrahimoviče, nebo Gianluigi Buffona. Nicméně mezi největší legendy klubu patří zejména Dino Zoff, Antonio Cabrini, Zbigniew Boniek, Gianluca Vialli, Ciro Ferrara, či Pavel Nedvěd, případně Michel Platini, Roberto Baggio a Giovanni Trapatonni. O některých si toho řekneme více.
Začneme v brankovišti. Dino Zoff je vedle Gianluigiho Buffona největší gólmanskou legendou klubu, jelikož zde zažil mimořádně úspěšné období své kariéry. S Juventusem totiž vyhrál hned šestkrát italskou ligu, dva poháry i Pohár UEFA. Fenomenální byl především v tom, že během této doby nechyběl ani v jediném utkání italské ligy, ale dodnes drží i celou řadu jiných klubových rekordů. Jakožto brankář byl respektován pro své skvělé předvídání, soustředění, či takřka bezchybný reflex. Právem je považován za jednoho z nejlepších brankářů vůbec. Na některé z jeho úchvatných zákroků se můžete podívat ve videu. Nicméně, skvělých výsledků dokázal Dino Zoff dosáhnout nejen jako hráč,ale i jako trenér. Ano, mimo jiné Juventusu, se kterým ba přelomu osmdesátých a devadesátých let vyválčil vítězství v Poháru UEFA.
Michel Platini se řadí do exkluzivní společnosti těch nejlepších hráčů všech dob. Francouzský záložník odehrál za Juventus pět sezón s bilancí sto čtyřicet sedm zápasů a téměř sedmdesát gólů, přičemž byl klíčových hráčem při zisku dvou italských titulů, ale hlavně i při vítězstvích v Poháru mistrů evropských zemí a Poháru vítězů poháru v polovině osmdesátých let. Platini platil za jednoho z nejlepších nahrávačů v historii fotbalu a byl i mimořádně techniky vyspělý, což často potvrzoval precizním zahráváním standardních situací. Vedle Diega Maradony byl Michel Platini patrně nejlepším fotbalistou své generace. Na jeho excelentní fotbalové schopnosti se můžete podívat.
Giovanni Trapattoni je v dnešní době vnímán jako velice úspěšný fotbalový trenér, který na lavičce především italských týmů zaznamenal fenomenální úspěchy, ale i jinde. S AC Milan, Interem i Juventusem vyhrál italskou ligu, přičemž u Juve to bylo hned šestkrát. K tomu přidal i dvě prvenství v italském poháru, Poháru vítězů poháru, Poháru UEFA i Pohár mistrů evropských zemí. Skutečně působivá vizitka. Jakožto jediné jméno na tomto seznamu však za Juventus jako hráč nikdy nenastoupil, zatímco prakticky celou kariéru strávil v dresu asi největšího rivala – AC Milán. Ani to mu však nebrání, aby patřil k největším legendám Staré dámy. Obecně pak platí za jednoho z nejlepších fotbalových trenérů všech dob. Takhle to vypadalo Trapattoniho působení v Juventusu Turín.
V osmdesátých letech po fotbalových pažitech neběhalo moc lepších obránců, než byl Antonio Cabrini. Pokud tedy vůbec nějaký. Byl jedním z prvních krajních obránců moderního typu, tudíž takového, jak je dnes známé a opěvujeme. Neúnavně operoval na levé straně hřiště, kdy se nikdy nebál podpořit útok, ale zároveň si svědomitě plnil i defenzivní úkoly. Na obránce byl také vcelku produktivní, když za černobílé nasázel více než padesát branek. Navíc byl znám i pro svou solidní střelbu z větších vzdáleností, hlavičkování i exekuci přímých kopů. S Juventusem spojil hned třináct let své profesionální kariéry, přičemž byl poté i jeho kapitánem. S klubem vyhrál hned šestkrát ligu i jeden pohár UEFA. Ve spolupráci z Dino Zoffem či Gentilem tvořil jednu z nejlepších defenzivních řad v historii. Na jeho schopnosti se můžete v pěkně zpracovaném videu podívat.
Neúnavný a perfektně technicky vybavený fotbalista a skvělý driblér. To byl Zbigniew Boniek, nejlepší polský fotbalista vůbec a zároveň jeden z nejlepších hráčů, kteří pocházeli z východní Evropy. V Juventusu odehrál sice pouhé tři sezóny, přesto se zapsal do historie klubu zlatým písmem. Proč? Útok ve složení Boniek – Platini – Paolo Rossi děsil obrany všech týmů v Evropě. Ne nadarmo také společně vyhráli ligu, dva italské poháry, ale především i Pohár mistrů evropských zemí a Pohár vítězů poháru. Na jeho góly i technické parády se můžete podívat.
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let řádil v útoku Juventusu Gianluca Vialli. V Juventusu strávil čtyři roky, během nichž vyhrál italskou ligu, Ligu Mistrů i Pohár UEFA. Zajímavý je také tím, že jakožto jeden z mála hráčů vyhrál všechny evropské soutěže, jelikož v Sampdorii a Chelsea přidal do své sbírky i prvenství v Poháru vítězů poháru. To může říct skutečně málokdo. Když přestupoval ze Sampdorii do Juventus, stálo to turínský klub celých čtyřicet miliard tehdejších lir, což byl nejdražší přestup své doby. Vialli bohužel v lednu 2023 zemřel na rakovinu slinivky, s níž se léčil již několik let předtím. Připomenutí jeho kariéry:
Pět let strávil v pruhovaném turínském dresu také Roberto Baggio – elitní útočník své doby. Za tento čas stihl s klubem vyválčit jedno vítězství v italské lize, ale i Poháru UEFA, k čemuž přidal i jednu neproměněnou účast ve finále. Roberto Baggio byl ve své době jedním z nejlepších ofenzivních hráčů, který navíc dokázal pravidelně střílet velké počty gólů, a to různými způsoby. Právě pro tuto flexibilitu v zakončení byl velice ceněný – uměl levou nohou, pravou, hlavičkovat, vystřelit z dálky i si najít odražený míč, ale měl i skvělý čich pro výběr místa. Roberto Baggio byl také tím, že dokázal být během zápasu takřka neviditelný, aby se v klíčovou chvíli objevil a rozhodl utkání. Jeho góly si můžete prohlédnout v tomto videu.
Ciro Ferrara odehrál za Juventus jedenáct sezón, přičemž se sem po ukončení aktivní kariéry vrátil jako trenér, nicméně podobných úspěchů jako jsou ty hráčské již nedosál a na lavičce vydržel jediný rok. Coby aktivní hráč byl však u většiny posledních největších úspěchů klubu. Vítězství v Lize Mistrů i Poháru UEFA o tom ostatně hovoří velice jasně. Když se k tomu pak přidají ještě čtyři prohraná finále, tak obzvlášť. K tomu Ferrara zapsal i pět vítězství v lize jenom v černobílém dresu (další dvě přidal s Neapolí). To vše z něj dělá jednoho z nejúspěšnějších italských fotbalistů vůbec. Po většinu své kariéry nastupoval jako obránce, obvykle ten střední, přičemž patřil mezi nejlepší defenzivní hráče své generace. Ciro Ferrara byl často přirovnáván k jinému elitnímu stoperovi – Paulu Maldinimu, ale neměl takové technické schopnosti, přesto vynikal skvělým výběrem místa, čtením hry a dirigentskými schopnosti – vždy dokázal organizovat obranu, jako se ani nebál ostřejšího zákroku. Ve své době patřil do toho ranku obránců, proti kterým se nikomu moc nechce hrát. Ostatně, přesvědčte se ve videu níže. Jako asistent trenéra se mimochodem podílel na vítězství Itálie na mistrovství světa 2006. Toho, které si asi všichni pamatujeme pro tu hlavičku, kterou Zidane uštědřil Materazzimu ve finále.
Samozřejmě, dnes už bývalý český záložník Pavel Nedvěd a toho času i bývalý prezident, je jednou z největších legend posledních několika dekád, a to nejen v Juventusu, ale celém světovém fotbalu. Koneckonců, jeho Zlatý míč z roku 2003 to jen a jen potvrzuje. V černobílém dresu pak strávil hned osm let, během nichž slavil dva ligové tituly a dva italské superpoháry, krom tedy těch, které byly klubu odebrány. Neopustil klub ani během onoho administrativního sestupu do druhé ligy, což je něco, co mu fanoušci nikdy nezapomenou. Právem se tak řadí mezi největší ikony klubu vůbec. S klubem vyválčil také postup do finále Ligy Mistrů v sezóně 2002/2003, do něhož však kvůli žlutým kartám nenastoupil. Ostatně, plačící Pavel Nedvěd je dost možná nejvíce ikonickým momentem této sezóny. Zároveň možná i důvodem, proč Juventus ono finále prohrál, navíc s největším rivalem – AC Milán, protože Pavel Nedvěd byl v této době patrně nejlepším hráčem na světě. Jeho absence tedy musela být znát. Mimochodem, Pavel Nedvěd po celou svou kariéru vynikal úžasnou kopací technikou a skvělou rozehrávkou, či střelbou ze střední vzdálenosti. Přesvědčte se o tom v tomto videu.
Juventus FC history and facts (footballhistory.org)
Juventus | History & Notable Players | Britannica
Juventus Football Club - Official Website | Juventus.com
Dino Zoff: Italy World Cup And European Championship Winner (historyofsoccer.info)
Michel Platini biography and career accomplishments (footballhistory.org)
Giovanni Trapattoni - Wikipedia
A tribute to Roberto Baggio and his remarkable ability to bounce back (planetfootball.com)
Zbigniew Boniek - biography of the footballer (footballhistory.org)
SportMob – Top Facts about Ciro Ferrara, the Italian Defender
Ciro Ferrara - The Unsung Juve Legend - | Juvefc.com
O Radoslavu Kováčovi jsme už několikrát psali. Opustí Pardubice, neopustí… Nyní je jasné, že mladý trenér a bývalý internacionál bude působit na severu Čech v Liberci. Radosl...
Bohemians 1905 – Sídlo: Městský stadion Ďolíček, VršoviceStručná historie: Bohemians 1905 je tradiční a oblíbený český profesionální fotbalový klub, který má základnu v pražs...
Turecko někdy není žádný med. Ostré jižanské slunce rozpalovalo tamní lidi od pradávna, a tak není divu, že vášně někdy vzplanou. Rozbuškou může být cokoliv. Turecký fotbal p...
Neymar da Silva Santos Junior, známý jako Neymar Jr., je brazilský profesionální fotbalista, který hraje jako útočník za francouzský klub Paris Saint-Germain a brazilskou rep...
Nový generální ředitel Manchesteru United Omar Berrada nastínil svůj záměr rychle se zbavovat hráčů, kteří podávají špatné výkony, což by mohla být Achillova pata hrdého klub...
Fotbal je nepochybně nejuznávanější a nejpopulárnější hrou na světě, která je jednoduchá, ale nelze ji jednoduše hrát, a kterou vždycky vyhrají Němci. Tento text shrne několi...
Po devíti letech se mistrovství světa v ledním hokeji vrací do České republiky, konkrétně do měst Praha a Ostrava. Poslední šampionát na domácí půdě v roce 2015 přilákal reko...
Paul Gascoigne se v interview pro The Guardian označil za „smutného opilce“ a uvedl, že bydlí ve volném pokoji své agentky. Legenda a enfant terrible světového fotbalu odhali...
Hvězda Manchesteru City Erling Haaland byl osloven Barcelonou kvůli přestupu - a dal jim palec nahoru, píší španělská média. Erling Haaland se do Anglie přestěhoval teprve v ...